Mamut v Mokré
Úlomek stoličky nalezen v Západním lomu
Dne 23. 10. 2019 učinil P. Kos nález zlomku zvířecích kostí v Západním lomu v Mokré. Zachované relikty sedimentu ukazují, že nález se nacházel v koluviálním sedimentu (tyto sedimenty vznikají gravitačními pohyby zvětralin na svazích, mohou být hrubé (kamenité) až jemnozrnné (jílovité, hlinité). Znamená to, že nález není na svém původním místě, takže není možné detailní stratigrafické zařazení. Jedná se zcela jistě o silně zvětralý zlomek lamely ze stoličky mamuta srstnatého (Mammuthus primigemius) a o zlomek kořene. Pravděpodobně se jedná o první trvalou stoličku, nelze však říci, zda z horní nebo spodní čelisti. Stoličky mamutů mají komplikovanou stavbu, jsou složené z četných příčně položených lamel, jejichž povrch je ze skloviny. Mezi sebou jsou oddělené dentinem a bok zubu je přikrytý cementem.
Nálezy mamutů jsou v posledním glaciálu běžné, a je proto pravděpodobné, že i tento nález pochází z této doby.
Charakteristika mamutů
První mamuti srstnatí se objevili na Sibiři a odtud se rozšířili po celé Evropě a pronikli i do Severní Ameriky. Ke svému pobytu vyžadovali otevřenou stepní krajinu, vyhovovalo jim spíše chladné klima. Maximální plocha jejich největšího rozšíření dosáhla neuvěřitelných 33 301 000 km2 (což je považováno za minimální číslo), takže mamut se stal jedním z nejúspěšnějších býložravců. Hlavní složkou jejich potravy byla tráva. Dospělý mamut spotřeboval denně asi 46 kg suché rostlinné potravy. Vody vyžadoval denně 70–100 litrů. Největší zaznamenaná výška u samců byla 3,4 m a váha až 6 tun. Samice byly menší, 2,6–2,9 m vysoké. Novorozené mládě vážilo 90 kg a bylo 1 m vysoké. Již zhruba po deseti letech se však jeho velikost zdvojnásobila. Studium zachovaných mláďat v permafrostu dokumentuje, že se rodila v jarních a letních měsících a že březost samic trvala 21–22 měsíců.
Mamuti měli nesmírně dobře vyvinutý čich, takže nepřítele, což byl v posledním glaciálu člověk, mohli pomocí čichu cítit i na několik kilometrů. Dobře měli vyvinutý i sluch a hmat. Dorozumívali se mezi sebou pisklavými, pro člověka skoro neslyšitelnými tóny, a to až na vzdálenost desítek kilometrů. Velmi špatný však měli zrak. Žili v matriarchálních skupinách sestávajících zhruba z 20 jedinců, kde vedoucím zvířetem byla vždy nejzkušenější a nejstarší samice. V tlupě se vedle samic nacházela i všechna jejich mláďata, samci však jen do stáří 9–12 let, poté byli bez milosti vyhnáni.
prof. RNDr. Rudolf Musil, DrSc. Ústav geologických věd Přírodovědecká fakulta
Obr. A) Pohled na nalezený zlomek lamely mamuta
Obr. B) Fragment báze lamely
Obr. C) Mamutí stolička, pohled na okluzní plochu (Musil 1968, upraveno). Stolička je složena z jednotlivých příčně položených lamel. Zlomek jedné takové lamely byl nalezen P. Kosem.
