Budova ČVUT Praha

Fakulty architektury se v roce 2011 přesunula do Nové budovy ČVUT, která byla navržena architektkou Alenou Šrámkovou. Její projekt vyhrál v roce 2004 architektonickou soutěž, stavba byla dokončena o šest let později.

Nová budova Českého vysokého učení technického zastavila jednu z posledních volných parcel vysokoškolského kampusu v Dejvicích, navrženého regulačním plánem prof. Antonína Engela z roku 1924, později mnohokrát pozměněného dle požadavků doby. Stavba je koncipována jako železobetonová monolitická s osmi nadzemními a třemi podzemními podlažími. Domem procházejí tři krytá atria, kterými je celá dispozice přirozeně provětrávána a v letním období v noci řízeně chlazena. Fasáda je tvořena cihelným obkladem v kombinaci s pohledovým betonem, bloky poslucháren jsou obloženy barevně smaltovanými šindely. Interiéru dominuje pohledový beton, černé linoleum a barevné akcenty stěn.

Schodiště

Uzavřené schodiště uvnitř budovy nebývá denním chlebem architektů. Alena Šrámková jej pojala jako protiklad k prostředí, ve kterém se nachází – v atriu s dostatkem světla a otevřeného prostoru tvoří uzavřené monolitické schodiště estetickou dominantu.

Schodiště je zbudováno ze samozhutnitelného betonu Easycrete ze sortimentu společnosti Českomoravský beton. Jde o samozhutnitelný beton v konzistenci SF2 (podle směrnice pro SCC – samozhutnitelné betony), která zhruba odpovídá stupni konzistence F7 (podle ČSN EN 206-1 Z3). Tento typ betonu se používá na hustě vyztužené konstrukce bez možnosti vibrace (stěny, desky a pilíře) a pohledové konstrukce. Obsahuje vyšší obsah jemných podílů pro dobrou stabilitu směsi i ve vyšší konzistenci a pro vyšší kvalitu pohledových ploch.

Kvalita materiálu je zásadní i vzhledem k požadavkům zadavatele – tedy realizovat schody z pohledového betonu za pomoci bednění s prkénkovou matricí. Pro ideální otisknutí prkénkové matrice bylo bednění opatřeno speciálním odbedňovacím olejem.

Stavba schodiště byla realizována po jednotlivých patrech – po vylití vnitřního a vnějšího kruhu do bednění byl meziprostor v každém patře opatřen šesti speciálními samonosnými konzolami, které nesou monolitické schodiště. Během betonáže (stěny se betonovaly pomocí bádií) se bednění jemně poklepávalo, aby se uvolnily poslední bubliny na bednění a nezůstaly ve zdech v podobě dutin. Schodiště bylo pomocí čerpadla vybetonováno až po postavení obou tubusů v plné výši a nakonec oddilatováno od vnější i vnitřní zdi. V poslední fázi tyto dilatační mezery zaplnil pružný gumový pásek.

Ve finální fázi bylo do prostoru osazeno zábradlí a osvětlení, konečnou úpravu povrchu představuje penetrační nátěr. Schodiště je částečně odděleno od zbytku budovy – uživatel si může v každém patře zvolit, zda bude pokračovat do dalšího patra, nebo vejde do prostoru před schodištěm – neformálním meeting pointem před výtahy.

Dnešní doba přeje atypickým řešením a my můžeme být hrdí, že tento vertikální komunikační kanál je postaven právě z našeho materiálu.

Náš přínos k této stavbě

• beton Easycrete

Zdroj: archiv Českomoravský cement, a.s. a ČVUT v Praze